A jak dopadlo Mistrovství ČR záchranných psů

31.10.2009 19:45

Aischa Alebasi Jílové 11. místo

Adelaide Alebasi Jílové 17. místo

Arlen Sunny Grim 18. místo

 

a tady je článek a fotky 1 , speciály , poslušnost,  vyhlášení výsledků

24. Mistrovství republiky záchranných psů

 

 

Letošní Mistrovství republiky záchranných psů pořádala záchranná brigáda kynologů Praha (ZBKP) pod záštitou městské části Praha - Knuratice. Pro Prahu to byla velká výzva k uspořádaní fantastického mistrovství, na které budou všichni účastníci, ale i diváci dlouho vzpomínat.

Já a moje fena Arlen Sunny Grim jsme nastupovaly na mistrovství za domácí ZBKP v roli závodníka. Pro mě i mou fenu to byla velká pocta, účastnit se takovéto vrcholové akce. Musím říci, že pro nás obě to byl první start na mistrovství ČR. Po přečtení startovní listiny, mi bylo hned jasné, že je zde opravdu velká konkurence. Každé jméno na startovní listině byla velmi známá osobnost v záchranářské sféře. Celé mistrovství jsem si opravdu do zbytku užívala, poněvadž dostat se s 3 letým psem na největší a zároveň nějtěžší závod záchranných psů, je opravdu již výhra sama.

V pátek 2.10. jsme se doma sbalily a jely směr Kunratice. Po příjezdu nás přivítalo krásné prostředí Kunratického parku, ve kterém probíhalo zahájení a druhý den celé poslušnosti. Zhruba v 18:30 vše propuklo – zahájení mistrovství provázela samozdřejmě hymna České republiky, proslov a uvítání od zástupců městské části Kunratice. Následovalo velmi napínavé losování startovních čísel. Při přečtení mého jména, jsem šla vstříc šťastnému losu, protože na tomto okamžiku povětšinou závisí poloviční úspěch. Blížila jsem se s Arlen k losování a s roztřesenou rukou jsem přemýšlela která dlažební kostka je ta pravá. Arlen to jistě brala více klidněji, protože předníma tlapkama skočila na stůl a čumákem jakoby mi ukázala – to je to pravé číslo pro nás. Arlen za nás vylosovala č.16 – no není to zrovna ideální, ale musíme se s tím poprat. Po vylosování celého startovního pole následovalo oficiální zahájení od pana prezidenta Svazu záchranných brigád kynologů Vladmíra Kuchty. Oficiality mistrovství pro dnešní den byly u konce a mohli jsme přistoupit k „dlouho očekávanému rautu“. Tady bych chtěla velmi poděkovat Janě Fialové a jejímu celému catering teamu, protože to byla vrcholná tečka prvního dne závodu. Myslím, že zde si mohu troufnout mluvit za všechny přítomné... bylo to moooc dobrý nápad ze strany organizátorů. Po vydařeném rautu, jsem se s Arlen odebrala směr domov. Nenechala jsem nic v náhodě a Arlen měla připravený pelíšek u mé postele. Přece je velmi důležité aby se v klidu a hlavně dobře vyspala na den D. Tady se přiznávám, že v mém těle celou noc pracovala nervozita a adrenalin. Myslím, že jsem z celé noci spala asi tak 2 hodiny. Promítala jsem si terén, poslušnost které nás příští den čekají. Celou noc se mi honily hlavou jen jaké povely, kde mohu dát, jak pomoci Arlen, cenné rady od naší výcvikářky...

Konečně je ráno! Budík nestačil ani zazvonit a já již kontroluji vše co potřebuji sebou. K našemu startovnímu číslu byly přiděleny následující časy: 9:30 poslušnost, 15:00 a 16:00 speciály (vyhledání). Když jsme konečně dorazily do Kunratického parku, už běžely poslušnosti ostatních účastníků. Počasí i přes velké obavy se nakonec umodřilo a slunce zalilo celou plochu, kde probíhaly poslušnosti. Je 9:25 ještě poslední úpravy výstroje, motivace Arlen a jdeme na to. Zde mohu říci, že jsem byla klidnější, jelikož si v poslušnosti s Arlen dost věřím. Pokud se nestane nějaká velká chyba, tak budeme mít dobré body. 9:30 – jdeme na to. Arlen překonává první překážku na výborně. Dalších 9 cviků zvládá bravůrně a plna energie. Po malém zaváhání na vodorovném žebříku, dostáváme od pana rozhodčího V. Kuchty 94 bodů ze 100. Sklízíme s Arlen od našich členů ZBKP velké pochvaly, protože mi bylo řečeno, že to byla naše nejlepší poslušnost, kterou jsme kdy předvedly. Po absolvování poslušnosti máme zhruba do 14:00 pauzu. Velmi napjatě jsem sledovala poslušnosti ostatních, jelikož bylo možné, že budeme mít nejlepší poslušnost mistrovství.14:00 hodina se neúprosně přiblížila a já začínala pociťovat opět nervozitu. Rozloučila jsem se v parku se všemi a jela směr - sutiny v Hlubočepech. Při nástupu na vyhledání, jako závodník nevím co hledám, kolik živých nebo mrtvých lidí. Jediné co vím, že celkový počet subjektů je 6 (4 živí a 2 mrtví) v součtu z obou hledání. Je 15:00 a začínáme prohledávat 1. terén, který je ten těžší. Celý terén se skládá z velmi rozlehlých a spletitých tmavých sklepů, velké budovy plných záhadných úkrytů. V druhém terénu, který byl zcela jinak koncipován, Arlen hledala velmi pěkně a nalezla všechny pohřešované. A je to... máme hotovo. Nyní už jen čekat na výsledky ostatních. Po celkovém ukočení všech poslušností a speciálních prací, napjatě čekáme na konečné pořadí. Já a Arlen po celodenním boji jsme se nakonec umístily na 18. místě. Sice to není žádné úžasné umístění, jak si řekne spousty čtenářů, ale pro mě a mou fenu to byla vynikající akce, kde jsme obě získaly spousty cenných zkušeností. No a pohár za nejlepší poslušnost nám o kousek utekl. Trhla nás Arlenina teta Greis, která měla stejné bodové ohodnocení 94 bodů. Nakenec rozhodla překážka: vodorovný žebřík, který máme ještě ne zcela jistý. Škoda, ale my to dokončíme a třeste se :-)

Večerní slavnostní ukončení se konalo v Autocampu Kotva. Každý závodník dostal památeční diplom a spousty cen od našich spozorů. Myslím, že ZBKP uspořádala velmi krásné a kvalitní mistrovství. Ještě více nás těší, že mistrní republiky záchranných psů se stala členka ZBKP – Eva Klemšová se svojí žlutou labradorkou Syndy. Moc bych ráda poděkovala všem, kdo se podíleli na přípravě tohoto mistrovství.

 

Radka Poslušná a Arlen Sunny Grim